SLÁVA, MANŽELSTVÍ NA DOBU URČITOU!
Nerad
bych, aby nápad německé poslankyně GABRIELE PAULIOVÉ ušel zdejší
veřejné pozornosti, proto říkám rovnou, že o manželství nikolivěk
navěky, ale na dobu určitou jsem už mnohokrát přemýšlel a přijde mi
jako skvělý nápad.
Pokud jste v
médiích nezaznamenali, jednalo by se o kontrakt na nějakých sedm až
deset let a při oboustranném souhlasu by se prostě bez velkých
formalit prodloužil. Na odchování dvou dětí byste potřebovali zhruba
dvě manželské dohody za sebou. Rozumnější by bylo uzavírat je pouze
s jedním člověkem.
Je samozřejmě
vtipné, že tenhle libertinský výstřelek hodný zeleného liberála
propaguje v Německu křesťanská politička, adeptka na uprázdněné
předsednické křeslo po Edmundu Stoiberovi.
Argumentů, proč by
něco takového podkopalo samotné základy evropské kultury, padne v
diskusi jistě dost, předložím proto pár důvodů, proč bychom o tom
uvažovat měli.
-
Manželský
"kontrakt" na sedm či deset let by zbavil stresu ty, kteří raději
žijí nesezdáni, protože svatba jim připomíná víc výrok soudu o doživotním trestu než radostnou událost. Možná by sňatků přibylo.
-
Mnoho mužů a žen
by už od začátku pochopilo, že toho druhého nemají navždy
pojištěného a musí pro jeho udržení také něco udělat. Žádný
doživotní živitel a bezplatná služka. Konec pivním břichům a domácím
teplákům.
-
Ubylo by těch,
kteří po rozvodu skončí tím druhým oškubaní. Budoucí rozdělení
majetku by byla velmi pravděpodobná věc a muselo by se na rovné
podmínky myslet předem.
-
No a konečně,
ono by to nebylo nic nového. Ještě v devatenáctém století trvalo
průměrné manželství dvanáct let. Pak jeden nebo druhý z manželů
umřel a bylo třeba se pragmaticky domluvit s někým dalším. Takže
žádný experiment, jen korekce lepší zdravotní péče a návrat ke snesitelnému normálu.
-
Ale jestli někdo
opravdu touží po posvěceném svazku navždy, proč ne? Šance pro
katolickou církev. Na rozdíl od limitovaného "státního" sňatku může
nabízet pouto nerozdělitelné. Ať si to, kdo chce, užije. I s tím
komplikovaným církevním rozvodem.
|