Recept našeho patrona ing. Tomáše Zoufalého z Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského v Praze (www.beerresearch.cz) na vynikající kozí černé pivo - náčelnický speciál.

 

Jak vidět na etiketě, jedna plechovka je určena na výrobu 16 litrů, ale my, v rámci šetření, šetříme vodou.
 

Plechovky necháme nejlépe hodinu v horké vodě předehřát, aby se nám s mladinou lépe pracovalo.

 

Nalijeme do kvasné nádoby a plechovky řádně vypláchneme - ani gram mladiny nazmar.

Doplníme studenou vodou na požadované množství a velmi zodpovědně promícháme. V případě, kdy vyrábíme kozí pívo ze sušeného koncentrátu, je míchání neuvěřitelná pakárna.

Přidáme naředěné kvasnice. Používáme živé protivínské, případně strakonické, podle toho, kam se nám povede udělat tunel. Spíše dírku, protože potřebujeme na jednu várku jednu deci pivovarských kvasnic.

 

Tak takhle kvasí druhý den polotmavá kozí třináctka na naší improvizované spilce, která je ve sklepě paneláku.
 

Cca. po týdnu je pívo zralé na stočení. Hustým cedníkem sebereme tzv. deku (tzn. usazeniny na hladině - v našem kozím dialektu "hovna").





 

Máme připraveny absolutně čisté sklenice s uzavíratelnými uzávěry. Pouze zde přidáváme 5 gramů cukru na půl litru, abychom podpořili pínu a tlak.

Stočíme, uzavřeme a necháme ve sklepě paneláku zrát.

Potom basy převezeme do ležáckého sklepa, který je nastaven na 3 až 6 stupňů Celsia. Pivo zde leží minimálně měsíc, lépe 6 neděl. Za nezištné ležení kozího píva děkujeme Jirkovi Kupkovi z Velhartic, který si po krachu řeznictví Hlaváček pronajal jejich chlaďák a navíc často chlastal ve Velhartické hospodě se Špínou.


 

Výsledný produkt testujeme na známém sušickém nezaměstnaném důchodci Josefu Hlaváčkovi. Pakliže tohoto pijana nesloží hned první třetinka, je pivo postoupeno do druhého kola testování a to probíhá v centrálním chlívku. Když ani tam se nikdo neposere, je pívo nabídnuto úhlavním přátelům, a pak většinou dojde.
 

Němčičák Kája E. na důsledné nekompromisní kontrole pívováru.